TIP NA VÝLET - KRKONOŠE
Navštívil
jsem již mnoho úchvatných míst v naší krásné vlasti, avšak o prázdninách
jsem navštívil snad nejúžasnější hory v naší zemi, a těmi jsou právě
Krkonoše. Tento článkem bude spíše krátkým cestopisem, než tipem na výlet,
avšak myslím, že mnozí z vás budou chtít po shlédnutí snímků v
tomto článku do Krkonoš také zamířit, nechť již v zimě, či v létě,
jako já.
Vybral
jsem si pobyt v Krkonoších právě v létě, a to hlavně proto, že
nejsem přílišným provozovatelem ni fanouškem zimních sportů, ale také z toho
důvodu, že v létě je horská příroda nejhezčí. Má cesta do Krkonoš
začala jednoho srpnového dne ráno, kdy jsem jel z Prahy autobusem z Florence
až do Pece pod Sněžkou. Cesta tímto hromadným dopravním prostředkem byla
hrozná, neboť bylo děsné vedro. Avšak vydržel jsem to, a tak jsme se
nakonec já i moje společnice - jíž byla má babička - dostali živí a
zdraví do Pece. Poté jsme došli na naší chatu, jež se zove Lyžařská
bouda. Čekal jsem, že bude vprostřed prázdnin celá chata zaplněná, avšak
bylo nás tam pouze pár, a měli jsme, i když jsme byli jen dva, přidělen k užívání
čtyřlůžkový pokoj a vlastní koupelnu.
Avšak
v bývalém rekreačním zařízení ROH příliš dobře nevařili. Výjimkou
byly lívanečky, jež upekli náhradou za předešlou večeři, jíž byl přímo
odporný segedínský guláš s ještě odpornějším masem a neméně
ohavnějšími knedlíky. Prvního dne jsme vyrazili na krátký výlet, jímž
byl jednoduchý výstup na Liščí horu. Z té jsme sešli ještě dolů a
poté jsme se občerstvili v Chatě na rozcestí, kde stály 3 deci toniku
„pouhých“ 49 Kč. Druhého dne byla již túra delší, a to dlouhá cca 25
km. Přibližně taková dálka se
chodila již pak i každého následujícího dne. V den, kdy jsme navštívili
Luční boudu, na níž jsme si dali bohatý oběd, jsme viděli z pěkné
vyhlídky Kozí hřbety, a dokonce i Špindlerův mlýn.
Také jsme vyrazili na Pomezní boudy u Malé Úpy, kde jsme navštívili pension Rusalka, v němž babička, skromná důchodkyně, vyplázla bez postřehnutelného mrknutí oka 66 Kč za dvě výtečné obří buchty s borůvkovou náplní, a lidových 59 Kč za kávu. Pochopitelně jsme nezapomněli na nejvyšší horu Krkonoš, jíž je Sněžka. Babička se vyvezla až nahoru lanovkou a mne donutila jet alespoň část s ní, avšak vystoupil jsem v Růžohorkách, a tam jsem šel pěšky až na vrchol nejvyšší hory České země. Ze Sněžky jsme poté sešli úchvatný Obřím dolem, a poté jsme se k večeru navrátili na Lyžařskou boudu. Také jsme navštívili Černou horu, na níž jsme se zdrželi - hledal jsem brouky, a kde jsme poté šel po plošině bažinami. Na Černé hoře jsme strávili skoro celý den a druhého dne jsme vyrazili opět na Růžohorky, avšak později jsme změnili své rozhodnutí a sešli jsme dlouhou cestou do Pece. Cesta to byla pěkná - zrovna na ní prováděli opravy dobrovolní pracovníci, lidé ze všech koutů naší vlasti - a vedla kolem divokého potoka, který jsem si mnohokráte vyfotografoval. Když se blížil opět den našeho odjezdu, navrátil jsem se zpět na chalupu u Písku.